Být či nebýt...vegetariánem?

Jsem velice svobodomyslný člověk a domnívám se, že každý má právo nakládat se svým životem tak, jak uzná za vhodné až do té míry, kdy tím přímo neohrožuje ostatní. Tudíž i vegetariány, vegany a jiné vyznavače nejrůznějších alternativních způsobů stravování v zásadě podporuji.
Přiznám se, že během mého pobytu v cizině jsem byla líná maso kupovat a vařit, takže se stal takový tak trochu "demo" vegetarián i ze mě. Co víc, s podivem jsem zjistila, že mi maso v podstatě vůbec nechybí a dost možná se cítím lépe i co se zdraví týče. Na druhou stranu nutno podotknout, že počítám s tím, že jakmile přijedu domů, bude na mě čekat hromada řízků a kachna se zelím ;-) Ale to odbočuji. 

Líbí se mi i nejrůznější "vege" akce na principu "food sharing", které si kladou za cíl široké veřejnosti ukázat, že i bez masa se dá vařit zdravě a chutně (a dost možná i levněji) a že lze maso plnohodnotně nahradit i jinak.
Co ovšem naopak zcela nepodporuji je, když se kdokoliv snaží ostatním násilně vnucovat své přesvědčení. Poslední dobou si totiž všímám určitých pasivně agresivních praktik ze strany některých vegetariánů/veganů.
Začíná to obrázky na facebooku, které se snaží v "masoužroutech" vyvolat pocity viny ("vaše žaludky jsou hroby!" nebo "kvůli tvému guláši muselo zemřít zvíře!") a končí eventy jako je tento:

Nevím, co se při sledování videa honilo hlavou vám, ale mně osobně především to, že bych se tam nejraději postavila s pořádným řízkem a začala ho provokativně jíst.
Chápu, že záměrem pořadatelů bylo šokujícím způsobem přimět lidi k přehodnocení svých postojů a poukázat na (mírně řečeno) znepokojivé zacházení se zvířaty a že poklidné "food sharing" by asi zdaleka nemělo takový efekt.
Asi jsem naivní, ale považuji za samozřejmost, že každému normálně uvažujícímu člověku vadí, pokud zvířata trpí. Ovšem nemyslím si, že tohle byla ta správná cesta, jak lidi vyburcovat.

Tímto happeningem totiž vegetariáni/vegani ze všeho nejvíc uškodili sami sobě. Jediné, čeho tím dle mého názoru dosáhli by se dalo jednoduše shrnout asi takto:

"Jo, vegetariáni, to jsou ti magoři, co se váleli nahatí na náměstí po zemi a napichovali se na háky?" řekne si průměrný Čech při příští zmínce o vegetariánech a naloží si na talíř další porci uzeného.

Pokud už se vegetariáni/vegani přestanou ohánět tím, že kvůli obědům masožroutů museli drasticky zemřít zvířata, najedou na argument, že jíst maso není pro člověka přirozené (což dokazují tím, že pro to homo sapiens nemá vyvinutý chrup). Poté se rozjede hádka, kdy masožrouti, kteří ještě nepochopili, že pro tuto sortu vegetariánů je jejich zdraví až na druhém místě za "protože chudáci zvířátka", stojí za tím, že lidské tělo potřebuje živiny, které lze získat jedině z masa, s čímž vegetariáni pochopitelně z výše uvedeného důvodu nesouhlasí.

Dle mého názoru je pravda tak někde uprostřed. Jedna věc je jíst každý den tlusté vepřové, uzeniny a párky a druhá věc je dát si párkrát do týdne kuřecí nebo rybu,... Jistě mi dáte za pravdu, že než být ten první případ, to je skutečně lepší být vegetariánem.
Ale ani v druhém případě to člověk moc nevyhraje, jelikož je známo, že v kuřecím mase ze supermarketů je značné množství hormonů a antibiotik, v rybách jakbysmet.

No a zelenina a ovoce? Ani zde se neobejdeme bez postřiků a chemie (minimálně na té ze supermarketů) a celkově vzato z potravin obecně už nelze získat tolik živin jako například před 100 lety, protože půda je již "vyčerpána" tou neustále se zvyšující nutností produkce, jelikož lidí je hodně a všichni chtějí, světě div se, jíst.

Tento obrázek má ale něco do sebe...

Ve sporu masožrouti vs. vegetariáni/vegani nedávám za pravdu na 100% ani jedné straně. Samozřejmě, že jsem rozhodně pro, aby se podmínky chovu a porážení zvířat zlepšili pokud možno co nejvíce, ale připadá mi nesmyslné snažit se výhružným máváním pórkem konvertovat zaryté masožrouty na rostlinnou stravu. Oni maso jedí, protože jim chutná a silně pochybuji, že je přesvědčí fotky a videa z jatek, stejně tak jako kuřáka nepřimějí fotky rakoviny plic přestat kouřit.
Maximálně si řeknou, že je to hrůza a pak na to zapomenou. K rozhodnutí nejíst maso musí člověk dospět především sám.

Sečteno a podtrženo, nemyslím si, že ani jeden ze způsobů stravování by byl pro tělo defaultně škodlivý, pokud víme, co jíme - tedy nejlépe nakupujeme u soukromníků (relativně drahé) nebo si sami vypěstujeme (časově náročné a v případě sídlišť neproveditelné). Druhou otázkou je samozřejmě etická stránka věci, ale tu si dávám za úkol rozebrat více v některém z dalších článků.

                                                                              ***
                Co si o tom myslíte vy? Je správné z etického i zdravotního hlediska jíst maso?