Erasmus aneb na semestr v Lotyšsku

Bohužel jsem nedodržela své předsevzetí a to napsat každý týden alespoň jeden článek na oba blogy - na vině byla ta hromada zařizování, papírování a obíhání, které jsem po svém velkolepém návratu marnotratné dcery do vlasti musela absolvovat. Teď už mám ale snad vše vyřízené a články se zase začnou sypat :)

Zatímco v jednom z předchozích článků jsem se zaměřila především na Rigu jako takovou, v dnešním článku bych chtěla rozebrat, jaké to vlastně bylo být studentem University of Latvia.

Na začátku toho všeho se volbě mé cílové destinace moje okolí dost divilo - prý proč jsem se nejela "erasmovat" raději do Itálie nebo do Portugalska, jež byli také v nabídce. 

Já jsem ale holt spíš dcera severu a na Lotyšsku mě lákala jak geografická blízkost k mému vysněnému Finsku, tak i celkem zajímavá historie země a jejích obyvatel během 2. světové války (druhá světová je vedle cestování můj největší koníček).
A v neposlední řadě - extrovertní jižanské povahy nejsou nic pro mě - objímání je přece milostná předehra a ne pozdrav!!! :-D 

V Lotyšsku jsem strávila celkem 5 měsíců jako studentka místní University of Latvia v Rize díky programu Erasmus+, který zajišťuje Evropská unie a umožňuje studentům vysokých škol v členských zemích vyrazit studovat jeden nebo dva semestry na partnerské univerzitě v zahraničí.

University of Latvia je škola hezká a moderně vybavená. Způsob výuky byl trochu odlišný než na mojí domovské univerzitě - mnohem větší důraz se tu kladl na studentův vlastní výzkum mimo školu a samostatnou práci během celého semestru. Zároveň jsem velice ocenila možnost dodatečně zaregistrovat nebo naopak odregistrovat nějaké předměty až po několika absolvovaných hodinách - posluchač tak měl čas zjistit, jak mu daný kurz vyhovuje do rozvrhu a zda pro něj bude obsahově užitečný. Taková možnost na mé vysílající instituci bohužel není.

Závěrečné zkoušky se na partnerské univerzitě daly zvládnout celkem lehce, učitelé většinou zahraničním studentům jdou dost vstříc :)

Fakulta, kterou jsem navštěvovala.

Ze všeho nejtěžší bylo zvyknout si na tu šílenou tmu - jakmile se o slovo přihlásila zima, slunce vycházelo zhruba o půl desáté dopoledne a ve čtyři hodiny už opět zapadalo, tudíž jsem někdy prospala i 14 hodin denně (bohužel to není vtip, nýbrž smutný fakt :D ).

Bydlela jsem na koleji, což byla taky zajímavá zkušenost (na Rusy naprosto odsouzeníhodným způsobem plýtvající vodou a vyhazující použitý toaletní papír do koše nezapomenu do smrti smrťoucí! :-D), ale člověk se alespoň obrní.
Takzvaný post-erasmus syndrom se mě také nijak moc výrazně netýkal. Nezažila jsem takový ten pocit, který všichni popisovali, že po návratu z Erasmu se budu cítit, jako by mi vzali nejoblíbenější hračku... upřímně řečeno jsem byla po těch 5 měsících celkem ráda, že už jsem doma :)

Sice mám občas tendenci něco tady srovnávat s tím, jak se to chodilo v Lotyšsku, ale nic výrazného.
Pravdou ale je, že jsem zpátky rozhodně přijela jiná, než když jsem odjížděla. Připadám si taková.... vyzrálejší :-D

Kromě zlepšení angličtiny se člověk zároveň naučí lépe vycházet s ostatními národnostmi (necpat například na potkání každému Němci, že se velice zajímáte o druhou světovou), osamostatní se, začne si více vážit své vlastní země a kultury, nahlédnete pod pokličku i ostatním národům a uvědomí si, jak moc pro něj znamená domov.
Musím ale přiznat, že po návratu jsem měla tendenci všechno u sebe v pokoji přestavět, změnit nebo vyhodit, což se mi z velké části podařilo.

Náš stůl na Euro-Dinner a pravá, nefalšovaná česká bašta :-D

S uznáním předmětů, které jsem dovezla z Erasmu na mé domovské univerzitě také nebyl nejmenší problém, všichni měli k mé půlroční indispozici pochopení a stálo mě opravdu hodně přemáhání, abych kouzelné "já jsem byla na Erasmu" nezačala používat jako univerzální omluvu téměř všude a pro všechno.

Díky Erasmu se sice trochu přerušilo (i když, přerušilo nebude to správné slovo... já v podstatě ani nezačala! :-D ) psaní mé bakalářky a z vlastní vůle budu nejspíš o rok prodlužovat (chci vyrazit ještě někam na stáž - dělám si zálusk na celkem zajímavou pozici v Evropském parlamentu Bruselu, tak budu doufat :-D ).

Sečteno a podtrženo, Erasmus byl skvělá zkušenost, neměnila bych, ale jsem ráda, že už jsem doma :-D


Doma holt chutná nejlíp, čeština je nejkrásnější jazyk na světě*, slunce víc svítí a i ta tráva je tady nějak zelenější :-)
*kdybych zas někdy tvrdila, že nejkrásnější jazyk je němčina, tak kecám ;-) :-D